Javiho zkušenost s vízem D8: z New Yorku do Portugalska

Můžete nám říct něco o svých profesních zkušenostech v USA? Jakou práci na dálku vykonáváte?

Jsem spisovatelka a tvůrkyně obsahu. Po dokončení vysoké školy jsem začínala v korporátním prostředí v USA a později jsem se začala věnovat modelingu. Poté jsem založila kosmetickou firmu a nakonec přešla k psaní a tvorbě obsahu.

Proč jste si jako destinaci pro digitální nomády vybrala Portugalsko? Jak jste se poprvé dozvěděla o možnosti získat vízum D8?

Byla jsem vdaná za Dána, později jsme se rozvedli, a v určité chvíli jsme se rozhodli, že Evropa nabídne lepší kvalitu života a vhodnější prostředí pro výchovu našeho syna. Po rozchodu se mi ale do Dánska příliš stěhovat nechtělo, a tak jsem začala zjišťovat, kde v Evropě bych mohla žít.

Objevila jsem Portugalsko. Zamilovala jsem si zdejší počasí. Jídlo! Lidi. Začala jsem zjišťovat, jak bych si tu mohla vybudovat nový domov. Prozkoumala jsem různé dostupné typy víz a zjistila, že D8 by pro mě pravděpodobně bylo nejlepší volbou.

Můžete nás provést svou zkušeností s žádostí o vízum D8? Jak dlouho trvalo vyřízení žádosti od podání do schválení v únoru?

Když jsem se původně chystal podat žádost, byl jsem z celého procesu a schválení velmi nervózní. Začal jsem přemýšlet, jestli by pro mě nebylo vhodnější vízum D2. V srpnu jsem si domluvil hovor se společností Anchorless, která mi už na začátku roku pomohla získat NIF. Guillherme mi vysvětlil rozdíly mezi oběma vízy.

Po hovoru jsem o tom ještě chvíli přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl přihlásit do programu Anchorless+. Na podzim jsem strávil několik měsíců v Lisabonu, abych zjistil, kde bych chtěl žít, a zvykl si na místní kulturu. Během pobytu jsem začal shromažďovat podklady k žádosti.

Anchorless mi pomohl otevřít bankovní účet, zařídit NIF pro mého syna a na webu byly také k dispozici zdroje, které mi pomohly najít byt. Zpočátku jsem málem postupoval po svém, co se týče bytu, a jen krůček chyběl k tomu, abych se stal obětí podvodu.

Potom jsem úplně přestal zkoušet všechno vyřizovat sám a začal jsem se s každou otázkou nebo obavou obracet na Guilherma. Vždy reagoval velmi rychle a nesmírně ochotně mi pomáhal.

V září jsem dostal termín schůzky na VFS v listopadu. V listopadu jsem odevzdal všechny dokumenty. V lednu mi oznámili, že by má žádost mohla být zamítnuta. Obrátil jsem se na Guillherma s prosbou o pomoc s odvoláním. O 5 dní později mi oznámili, že mi vízum schválili.

Narazil jste na nějaké konkrétní potíže při prokazování práce na dálku nebo při plnění vízových požadavků?

Ano, šlo o oznámení o záměru žádost zamítnout. Zpočátku jsem byl ve stresu a frustrovaný. Zvlášť proto, že se zdálo, že po mně chtějí něco, co jsem podle svého názoru už předložil.

Pak jsem se ale vzchopil a vzpomněl si, že mám k dispozici pomoc od Anchorless, a tak jsem napsal Guilhermovi. Ten se mým jménem obrátil na právníka.

Poté nás spojil a domluvili jsme si hovor, během kterého jsme probrali, jak postupovat a co bude potřeba. Shromáždil jsem další dokumenty, zatímco právník připravoval mé odvolání. Řekněme, že jsem odpověděl v pondělí a v pátek už jsem měl schválení. Když jsem si přečetl e-mail, doslova jsem vykřikl na ulici.

Ve kterém regionu Portugalska jste se rozhodl usadit a co vaše rozhodnutí ovlivnilo?

Rozhodl jsem se usadit v Lisabonu. Původně jsem zvažoval Cascais kvůli jeho idylické atmosféře a scenérii.

Uvědomil jsem si ale, že jako roda1ý Newyorčan se budu pravděpodobně cítit méně osaměle, když budu blíž centru města.

Zvlášť jako pracovník na dálku, který nemůže využívat kancelářskou kulturu jako odrazový můstek k navazování nových přátelství, jsem cítil, že je důležité být blíž lidem a společenským akcím.

Také se výrazně liší životní náklady. Řekl jsem si, že Lisabon je skvělým začátkem a že se v budoucnu můžu vždycky přestěhovat, pokud budu mít pocit, že se můj život ubírá tímto směrem.

Jaký byl přechod od práce v USA k dodržování pracovního režimu na dálku v Portugalsku? Musela jste se nějak přizpůsobit časovým pásmům nebo pracovní kultuře?

Největší změnou pro mě bylo asi to, že jsem se sem přestěhovala se svým desetiletým synem. V USA mi s ním pomáhal jeho otec a moje rodina, takže jsem měla každý druhý týden čas pro sebe. Zatím ale nemám zajištěné hlídání, a proto musím být během školního dne velmi dobře organizovaná a soustředěná, abych stihla všechno potřebné ještě před vyzvednutím syna.

Snažím se co nejdůsledněji dodržovat rozvrh a vést si přehledný seznam úkolů. Zpočátku jsem měla stále nastavený režim podle východního pobřeží USA a trvalo mi několik týdnů, než jsem si zvykla. Také zatím moc neumím portugalsky a komunikace je doslova náplní mé práce, což mě frustruje. Učím se, ale ne tak rychle, jak bych si přála.

Chci se více zapojovat do rozhovorů s lidmi, ale zatím nemám dostatečnou slovní zásobu, abych dokázala odpovídat víc než jen základně, když na mě někdo mluví portugalsky. Výhodou je, že většina lidí mluví anglicky, ale naučit se plynně portugalsky je pro mě stále jednou z hlavních priorit.

Povězte nám o svých zkušenostech s portugalskou komunitou. Navázala jste kontakt s dalšími digitálními nomády nebo místními odborníky na technologie?

Zatím jsem nenavázala kontakt s dalšími digitálními nomády, ale začala jsem chodit na místní kurz a navázala jsem několik přátelství. Až si budu jistější ohledně hlídání, začnu chodit na více setkání a společenských akcí.

Chodím také do mezinárodního kostela a ten mi pomohl navázat kontakt s dalšími lidmi a dozvědět se o různých místních příležitostech a akcích.

Které aspekty portugalské kultury vám připadají nejzajímavější nebo nejodlišnější od americké kultury?

Portugalská kultura je velmi uvolněná a neformální. Lidé málokdy někam spěchají a často nedorazí přesně na čas. To se od americké kultury velmi liší a může chvíli trvat, než si na to člověk zvykne.

Setkávám se s tím i v pracovní e-mailové komunikaci. Zjišťuji, že na své e-maily musím posílat připomenutí i více než dvakrát, což mě někdy dohání k šílenství.

Jakou radu byste dali dalším občanům USA, kteří zvažují cestu do Portugalska na vízum D8?

Určitě se obraťte na agenturu, jako je Anchorless, nebo na právníka, kteří vám pomohou s celým procesem a objasní případné nejasnosti. Celý proces může být náročný a je uklidňující mít podporu a odborné vedení.

Také začněte s vyřizováním co nejdříve, abyste měli čas počítat s případnými komplikacemi nebo běžnou byrokracií. Myslím, že Američané mají tendenci věřit, že zvládnou skoro všechno, a rozhodně to tak může být. Je však dobré vědět, že můžete získat pomoc a jasno a soustředit se na další, příjemnější stránky stěhování do zahraničí.

Jak toto stěhování ovlivnilo váš kariérní růst a profesní příležitosti?

Největší dopad, který toto stěhování mělo na můj kariérní růst, je, že mi poskytlo duševní prostor pro skutečný rozvoj mého podnikání.

Doma v New Yorku, odkud pocházím, jsem byla neustále v jednom kole, někam spěchala a zároveň zvládala několik různých věcí. Toto intenzivní tempo bylo nezbytné k tomu, abych si udržela určitou životní úroveň.

V Lisabonu však dokážu zvládnout více s méně prostředky, takže mohu fungovat z pozice, kdy se mi daří, a ne jen přežívám. Díky tomu jsem mohla absolvovat více kurzů a věnovat více času získávání dovedností, které mohou prospět mému podnikání.